křesťanství

bez ambicí je složená, roky v šuplíku vložená,

23. 9. 2008 13:04
Rubrika: tož tak......

bez ambicí je složená, roky v šuplíku vložená,

teď líbit se chce, tak co s tím? Na signálech jí zveřejním….

 

 

 

Ta půlnoc voní mrazem a dálkou příštích cest,

 

 

 

zvolna se snáší na zem, tříšť neonových hvězd,

perlivým vínem v sklenkách vítáme Nový rok

před chvílí ještě v plenkách, udělal první krok.

Příštím dnům  vstříc se  řítí,  ten koník jménem Čas… 

Sníh sype se a třpytí, za oknem noc  a mráz.   

 Je chvíle k zamyšlení – kam se jen zatoulám?

Co možné je ? Co není?…je chvíle k modlitbám.

Můj Pane, buď vždy se mnou, po celičký ten čas.

Když půjdu roklí temnou, ať vždy slyším Tvůj hlas. 

 -------------------

Je únor. Vítr zebe a čechrá peří vran.

A sněhem ztěžklé nebe cukruje spící lán.

Ledové střípky krouží – v tanci se roztočí.

A do srdcí se hrouží, bodají do očí.

To si tak Zima hraje. Koho by napadlo,

že pro malého Káje rozbila zrcadlo? 

Je chvíle k zastavení – snad v oku střípek mám,             

jenž srdce v led promění… Je chvíle k výčitkám....

Však  ve tvých rukou Pane, i  ledy začnou tát 

a oči  uplakané se zase začnou smát. 

----------------------

Jde březen městem spících. Z malého nádraží 

pár prvních cestujících vlak do tmy odváží.

A mlha neduživá se vkrádá na peron.

Lampa se větrem kývá, jak žlutý lampion.

Do chladem zkřehlé dlaně teď jižní vítr dých.

A voní nějak  známě – po chlebu ? po mandlích? 

Je chvíle k probuzení,  je čas se nadechnout

a  ze tmy  odsouzení -  k životu procitnout.

Chci na dveře Tvé klepat, chci za Tvým světlem jít.

Z tvé lásky  sílu čerpat,   být  tam,  kde chceš mě mít.   

 ----------------

Nebe si šaty šije, z modrého batistu,

pozvalo forsytie a cvrčka – houslistu.

Jaro si pospíšilo – jde cestou necestou.

Nebe se zasnoubilo s jabloní – nevěstou.

Ten kdo se dobře dívá, je bohatší, než král.

Na plotě špaček zpívá, jak o život by hrál. 

Je chvíle prvních lásek, čas  pro radost a smích!

V  koberce sedmikrásek  se změnil  loňský sníh.

Bříza si kůru svléká – to aby rostla snáz.

Za dveřmi květen čeká, však v noci přišel mráz. 

 ---------------------

Je  aprílové ráno a sněží na květy.

Nebylo ptáčku přáno dozpívat kuplety.

Mráz spálil vlasy jívám, a cvrček taky ztich.

Prokřehlou  včelku sbírám, kde překvapil ji sníh.

Loučení vždycky bolí, když smrt rozhodí sítě,

polapí včelku  z polí, a hůř,  když vezme dítě… 

V rozletu   zastavena  umírá nevinnost.

A tvá ústa jsou němá… Je chvíle pro lítost.

Rozum jen těžko  chápe, srdce se brání vzdoru,

víra má ve tmě tápe, v zápase o pokoru.  

 ----------------

Už léto horce dýše  a zlátne   obilí, 

na louce  víří  tiše jen  křídla  motýlí.

Vzduch chvěje se a voní, po slunci, po medu,

hlas zvonu v dáli  zvoní, a volá  k obědu.

Vysoko nad modříny skřivánci trylkují,

oblaků velké  stíny po stráních putují.  

Jen dívat se  a mlčet , v dojetí… pro  krásu….

Před oltářem tvým klečet , když  němém úžasu

mi slza z oka  skane.  Díky, že vnímat smím,

co  ty jsi stvořil, Pane,  Slovem a dechem svým. 

----------------- 

Podzim už krajem kráčí. Barvami zahýří

a prázdná hnízda ptačí si jíním postříbří.

Navléká perly rosy na vlákna pavučin,

vítr mu zatím vousy zaplétá do křovin.

Ještě je modré nebe. Za listem padá list,

však za nehty už zebe, a fouká ze strnišť.  

Je chvíle účtování,co dala jsem, co dám….

však není k spočítání, co všechno dostávám…

Kolikrát zakopla jsem – a vždycky jsi mě  zdvih.

Toužím  jít za tvým hlasem – být nástroj v rukou tvých. 

----------------------- 

Vím, jara dětství mého jsou navždycky ta tam.

Čas věku dospělého už za sebou též mám.

Dny   sluncem prozářené i chvíle temnoty,

mé  touhy nesplněné , i drobné trampoty…

Co naplat, podzim žití vystřídal léta čas,

však pořád slunko svítí a ráno vyjde zas. 

Je chvíle k slovům díků  za  celičký ten čas,

kdy  z úsměvů i vzlyků jsem slýchala Tvůj hlas.

A až se zima zeptá jaký byl život můj, 

s tebou se Pane setká - má duše – při mně stůj!  

---------------------- 

Zas půlnoc voní mrazem a dálkou příštích cest,

zvolna se snáší na zem tříšť neonových hvězd… 

Perlivým vínem v sklenkách vítáme Nový rok

před chvílí ještě v plenkách  - udělal první krok… 

Příštím dnům  vstříc se  řítí,  ten koník jménem Čas… 

Sníh sype se a třpytí, za oknem noc  a mráz.  

V důvěře v tebe, Pane,  se srdce zachvívá… 

ať cokoli se stane – buď vždy jen vůle tvá.

  půjdu roklí temnou já nebudu se bát

-vždyť vím, že budeš se mnou ,  a při mně   budeš stát.    

Sdílet

Komentáře

Vendula Krůlová mas to hezke, dobre tedy, ze si to na blog cestu naslo, zdravi Vendy

Fidelius Jak to Majko děláš, že vždycky publikuješ něco na blogu a pro mne v pravý čas? Děkuji.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio