David a Šalamoun

Adoniáš si přeje stát se králem. Je  nejstarším synem Davidovým, je tedy  přesvědčen, že na trůn má nárok.  Joáb si přeje oslabit vliv Batšeby, tudíž Adoniáše podporuje.

Batšeba si ovšem přeje, aby následníkem byl její syn Šalamoun. Ostatně – přesně to jí David slíbil. Kněz Ebjátar stojí na straně Adoniášově, prorok Nátan na straně Šalamounově. Zapeklitá situace.

A David? Co si přeje tento starý a moudrý král ? David už ví,  že i král musí svá přání hlídat. Když v mládí zatoužil po ženě Urijášově, ocitl se na životní křižovatce a vydal se špatným směrem. To zpočátku ještě nevinné  – přeji si – se změnilo v nebezpečné – chci  -  chci za každou cenu.  Ta cena byla ovšem velmi, velmi vysoká.

David ztratil nejen dítě, které mu Batšeba porodila, ale i další své syny. Touha po Támar  stála Amnóna život a z Abšolóma udělala vraha. Přání stát se králem pak Abšolóma dohnalo ke vzpouře a nakonec ho zabilo.

A teď i Adoniáš si  něco přeje.  I on, stejně jako jeho bratři – a stejně, jako kdysi David sám,  usiluje o to, co mu nenáleží.  A David  už tuší, že ani Adoniáš nezemře přirozenou smrtí. A vzpomíná na slova, která mu kdysi řekl Bůh ústy proroka Nátana:  Způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu…

 Tato věta zní nejen hrozivě, ale nějak nám nezapadá do představy spravedlivého Boha, který  kajícným odpouští.  David přece zlého činu litoval a upřímně se kál.                    A Bůh mu asi odpustil, když ho ponechal na trůně. Nebo ne? Nebo ho chtěl potrestat a pomstít Urijášovu smrt smrtí Davidových synů? Způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu… řekl Bůh. To Bůh Davidovým synům  vložil do hlavy přání, která je zavedla na scestí a nakonec je připravila o život? Ale jak oni k tomu přijdou? A co to malé děcko, které zemřelo dřív, než dostalo jméno? Tak tohle vážně není fair!

 Zde je na místě uvědomit si absurdnost představy Boha, který někomu vkládá do hlavy zlé myšlenky a přání, aby někoho jiného mohl potrestat.

Ne Bůh, ale chladně naplánovaná smrt Urijáše  způsobila neblahý zvrat  v životě Davida a jeho rodiny, a zároveň  pozměnila i dějiny Izraele. Střípky v mozaice  lidských osudů se přeskládaly jinak, životní cesty se protnuly tam, kde se měly míjet a minuly se tam, kde se měly protnout. Toť vše. Každá  příčina má svůj následek. 

Kdyby David býval zůstal pastýřem ovcí, jeho klopýtnutí by nemělo tak fatální následky. Ale on byl králem izraelským.  Čím vyššího postavení člověk dosáhne, tím větší  odpovědnost za své činy nese.

 A tak David si na sklonku svého života přeje jediné – aby Šalamoun, kterého Hospodin určil jako následníka a stavitele chrámu, byl svému lidu dobrým králem a svým synům dobrým příkladem. „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách  a dodržuj jeho přikázání a nařízení, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově. Tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal:  - Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z trůnu izraelského vyhlazen následník z tvého rodu.“ (1Kr. 2, 3-4)

Varování skryté mezi řádky je zřejmé: Šalamoune, hlídej si svá přání a neudělej stejnou chybu jako já !

Lidské přání má totiž moc stavět i bořit. Pomáhat i ubližovat. Lidská přání, sny a tužby jsou staré, jako lidstvo samo.

Už od pádu Adamova je lidské přání nejen podmínkou našich úspěchů a skoků, ale i příčinou mnohých našich pádů a selhání.

Ani cesty velkých postav Bible – Abrahama, Izáka, Jákoba a jeho synů nebyly vždycky přímé. Selhal Saul, selhal David a selže i Šalamoun.  

Na počátku každé dějinné události byla touha něco dokázat, něco mít, něco změnit...Ale protože žádný člověk nedokáže dohlédnout důsledky svých činů, dříve, než se rozhodneme dát svému přání křídla, měli bychom se nejen zamyslet, jestli realizace naší touhy něco nezničí, někomu neublíží, ale měli bychom se také ptát po Boží vůli. Mít dobrý úmysl nestačí – mnoho zla, které bylo spácháno, původně pramenilo z dobrého úmyslu. 

Ale jak poznáme, co je a není Boží vůle? Dobrá otázka. Kdo by čekal, že uslyší nějaký hlas, nebo že se mu ve snu zjeví Bůh a řekne mu – Poslyš, kamaráde, to tvoje přání fakt není dobrý nápad,  čekal by dlouho.  A čekal by marně. Od dob proroků Bůh nemluví s lidmi přímo. My smíme a máme oslovit Boha v modlitbě. Ale Bůh mnohdy odpovídá prostřednictvím našeho svědomí.

Asi všichni známe ty chvíle, kdy se nám do něčeho nechce, necítíme se na to…bojíme se toho…zdá se nám to absurdní, a přesto máme nutkavý pocit, že to udělat máme.           A někdy zase všechny předpoklady svědčí pro úspěch, ale  někde uvnitř se ozývá varovné – Ne.  A všichni nejspíš máme zkušenost, že tyto pocity je dobré poslechnout.

 Boží odpovědí totiž  bývá často myšlenka, vnitřní pocit. Někdy najdeme odpověď v Písmu, jindy v „náhodném“ setkání s jiným člověkem. Také souhra okolností, která nám zabrání uskutečnit naše přání nemusí být vždycky životní prohrou. Může to být právě  naopak,  i když my se to dozvíme možná až po letech a možná  vůbec ne. 

Když tedy v modlitbě Páně říkáme – „Buď vůle tvá“, není to jen výrazem úcty a respektu před Bohem.      Slovy   „Buď vůle tvá“ vyjadřujeme naprostou důvěru v Boží lásku a moudrost.  Slovy   „Buď vůle tvá“  upřednostňujeme Boží vůli před svou, přestože  naše přání a Boží vůle může být  v přímém protikladu. 

Protože jenom Bůh  (na rozdíl od nás)  ví, co je a není dobré - pro nás, pro naše rodiny, pro naši zemi a pro náš svět. Jenom důvěra v jeho lásku a moudrost nás může ochránit před námi samotnými.

Život každého z nás je nezaměnitelným střípkem v mozaice dějin. Způsobem svého  myšlení, vším, co říkáme a děláme zároveň ovlivňujeme i své okolí. Tyto souvislosti často nejsme schopni ani vnímat, natož pak dohlédnout jejich důsledky.

Nechejme se tedy Bohem vést a vychovávat a ptejme se po jeho vůli. Slova, která David před třemi tisíci lety  kladl na srdce Šalamounovi, jsou dobrou radou i pro nás:   „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách  a dodržuj jeho přikázání a nařízení, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově. Tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli.