křesťanství

Ježíš a cizoložnice

21. 6. 2010 20:07
Rubrika: křesťanství

Je doba slavnosti stánků. Radostná slavnost na závěr  sklizně ovoce. Ježíš už od úsvitu učí v chrámě. Všechna místa jsou obsazená a přicházejí další lidé, potichu, aby nerušili. Aby jim neuniklo ani slůvko toho zvláštního muže, který hovoří klidným, pevným hlasem. 

Chrám je prostor svátostný. Do chrámu odedávna přicházejí věřící lidé, aby slyšeli Slovo Boží, zapsané na svitcích Tóry.  Aby zde získali milost a odpuštění. Aby zde načerpali sílu k životu, naději pro duši a lásku do srdcí. 

Pozornost posluchačů je náhle přerušena hlukem otvíraných dveří. Farizeové s  povykem vlečou jakousi vyděšenou ženu a  postaví ji doprostřed se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty? Obvinění se ozvěnou odráží od zdi chrámového nádvoří.

Z chrámu, z místa  smíření a odpuštění se náhle stává soudní dvůr.  Jsou tu žalobci – zákoníci a farizeové.  Je tu obviněná žena. Její pověst, její život či smrt – komu  na tom záleží? Je pouze návnadou, nezbytnou součástí plánu.

Je to léčka. Pokud  Ježíš řekne, aby ji propustili, obžalují ho, že porušuje Mojžíšův zákon. Pokud  jim dá za pravdu, zapře sebe, i své poslání.

Mojžíšův zákon je přísný – jestliže nejméně dva očití svědkové cizoložství dosvědčí, ti,  kteří se ho dopustili, mají být ukamenováni.  Oba.  Kdyby byla svědkům prokázána lež, zemřeli by místo obviněných. Tak to přikázal Mojžíš. Proto jedno z přikázání Desatera zní: Nepromluvíš křivého svědectví…

Nabízí se otázka: Jaká je pravděpodobnost, že by cizoložství mělo dva svědky?  Moc velká ne. A jestli se to přesto stalo, nebyla to náhoda.

Takže si musíme položit další otázku: Jak dlouho předtím ti očití svědkové číhali za závěsem, než tam vtrhli? A kde je ten muž? Kam se poděl ? Proč zákoníci  na tu ženu naložili  i jeho vinu?  Vždyť dobře znali zákon! Tohle nemůžeme nevidět. Není pochyb - byla to past, do které se chytila. Její čin je ostudný, ale to, co udělali farizeové, je opovrženíhodné. 

Žena stojí v kruhu mužů, jako nalomená třtina. Z očí ji kanou horké slzy hanby a bolesti. Neprosí o milost. Ví, že tito lidé jsou nemilosrdní.  Pokřikují na ni, mnozí se už těší  až ji vyvlečou za město, aby ji ukamenovali.

Dívá se na kameny, které drží v rukou. Kolik  minut ještě zbývá, než skomírající plamínek jejího života uhasí zloba a nenávist? Jaký posun nastal v mysli těch lidí? Těch věřících lidí? Nemá se kam obrátit. Její jedinou nadějí je Ježíš.

Co odpoví tesař z Nazareta ?  Co udělá ten, o němž bylo řečeno, že „Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí …?“     

Ježíš se sklání a píše něco prstem do prachu. Je to tentýž prst, který vyryl do kamenných desek  Desatero.  Je to táž  ruka, která vepsala ortel na zeď Belšasarova paláce. Nyní zanechává  vzkaz v prachu  chrámového nádvoří … Co píše, evangelium neříká.

Může být něco smutnějšího, než nalomená třtina? Stonek, ještě před chvílí štíhlý a vysoký, je najednou nalomený a sklání se k zemi. Býval silný a rovný a  pevně zakořeněný.. Ale potom se něco stalo. Něco ho zranilo a nalomilo.

A může být něco tak blízko smrti, jako je doutnající knot? Kdysi jasný plamen teď jen skomírá. Ještě není úplně chladný, ale už nesvítí a nehřeje. Studený a ostrý vítr ho přemohl. 

Nalomená třtina …doutnající knot.  I takové mohou být lidské osudy. Lidé kolem ovšem vědí, co s nimi. Svět má pro ně místo – místo poražených. Svět je dolomí. Svět je sfoukne. Ale právě tohle Bůh nikdy neudělá.

Pán Ježíš se zvedne a tiše, ale pevně řekne: Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem.

Mladí se ohlížejí na starší, starší pohlédnou do vlastního srdce – a kameny padají z rukou. Uhýbají pohledem a jeden po druhém odcházejí.

Pyšní agenti spravedlnosti budou dlouho vzpomínat na to ráno, kdy se pokusili znemožnit tesaře z Nazareta.

Ježíš a žena zůstávají sami. „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“ ptá se Ježíš. „Ne, Pane,“ odpověděla žena. „Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, a už nehřeš!“

Bůh je přítelem zraněných srdcí. To je téma celého Nového zákona. Přemýšlejme o tom. Mysleme na ty chvíle, kdy se Kristus s lidmi setkává v jejich bolesti. Pak uvidíme, jak se Izajášovo proroctví naplňuje. Uvidíme, jak se nalomená třtina napřimuje a doutnající knot se znovu rozhoří. 

Vzpomeňte  na Izajášova  prorocká slova : „Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí …“   Uvažujme o nich. Čerpejme z nich sílu. Nechejme jimi omývat svou duši. A naslouchejme. Buďme tiší a pozorní.

Ježíš mluví. A říká:  „Neodsuzuji tě!“ A dívejme se. Ježíš znovu píše.

Nechává nám vzkaz. Ne v písku, ale na kříži.

Ne svou rukou, ale svou krví. Jeho vzkaz obsahuje jediné slovo: Nevinen.

 

Zobrazeno 1729×

Komentáře

Karel-čtvrtý

Moc děkuji. Krásné. Ježíš je hoden naší lásky. Ježíš je úžasný.<br />
<br />
Slyšel jsem pravděpodobný názor, že to, co Ježíš pasal prstem do písku byly hříchy těch, co chtěli Ježíše nachytat, hříchy těch, co chtěli kamenovat, jako první.<br />
<br />
Přeji Boží vedení k dalším úvahám z Božího slova.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio