Zázrak

Nedávno jsem slyšela ve vlaku, jak se malá holčička ptala maminky – Mami, co to je zázrak?

Mladá maminka byla evidentně v rozpacích a odpověděla v tom smyslu, že zázrak je vlastně kouzlo, jako v pohádce, ale pohádky nejsou skutečné a kouzelníci a kouzla vlastně nejsou, stejně jako nejsou strašidla. Takže věřit na zázraky  je hloupost.

Ten mimoděk zaslechnutý rozhovor mě inspiroval k zamyšlení.   Co je to zázrak?  Slovní rozbor napoví, že je to cosi za zrakem. Něco, co nejsme schopni  uvidět, uchopit  a pochopit.

 V Písmu se často setkáváme s popisem událostí, které se vymykají běžnému chápání. Někdy se za takovým  zázrakem skrývá symbolické vyjádření nějaké zcela konkrétní situace, jako  například v příběhu o nasycení zástupů.  Ježíš tehdy nerozmnožil chleby a ryby, ale způsobil, že lidé, kteří si sebou na cestu vzali jídlo, se rozdělili s těmi, kteří neměli nic. A to byl zázrak.

 Jiné zázraky mají zcela racionální vysvětlení. Když farao pronásledoval Izraelce na útěku z Egypta,  moře se před Mojžíšem a jeho lidmi rozestoupilo ale egyptská vojska jen o chvíli později smetly vlny.  V Suezskému   zálivu je  rozdíl hladiny přílivu a odlivu 2 metry a úzký pruh severního výběžku lze za odlivu přejít suchou nohou. Dnes bychom řekli, že to byla náhoda a Izraelci měli prostě štěstí.

Ale taková náhoda,  která se dostaví tehdy a tam, kde ji nejvíce potřebujeme

– to je zázrak.

 V Bibli je ovšem popsáno mnoho zvláštních událostí, které neumíme vysvětlit ani racionálně, ani symbolicky. Lidé často popírají to, co se vymyká jejich chápání. Není to až tak dávno, kdy říkali: Země přece nemůže být kulatá, to dá rozum – vždyť na druhé straně by všechno bylo vzhůru nohama! Leccos z toho, co je dnes běžnou součástí našeho života, by naši předkové považovali za kouzlo, trik - a nebo zázrak.  Pokud by to neviděli na vlastní oči, neuvěřili by.

 V každé dějinné etapě  si lidé si mysleli, že právě oni už všechno vědí a právě oni už všemu rozumí. To co se do našich  představ nevejde, to, co si neumíme racionálně vysvětlit, zvážit, změřit a popsat - považujeme za nemožné. Navzdory tomu  se zázraky děly, dějí a budou dít. Některé možná jednou dokážeme vysvětlit, ale mnohé nepochopíme nikdy.   Vždyť celý svět je Boží zázrak, každá kapka vody i každá květina.  Každé zrození je zázrak. Vědci se svými složitými přístroji sice  mohou pozorovat, jak se dělí buňky a vzniká zárodek, ale ten okamžik probuzení života stále zůstává za zrakem, je to nám nedostupné  tajemství – zázrak, který nedokážeme pochopit .Jedno slovo se zázrakem úzce souvisí, a sice slovo -  spása. Spása je ústřední termín křesťanské i židovské víry. Hospodin je spása svého lidu. Ježíš přišel, aby nás spasil. Cílem našeho života je skrze  víru v Krista  dojít spásy.

 Co to znamená „být spasen“? Co to je „spása“? Používáme ta slova až trestuhodně samozřejmým způsobem. Ale co to je?  Kdybychom otázku - co je spasení – poslali do televizního pořadu „Nikdo není dokonalý“ obávám se, že většina lidí by odpověděla, že spasení je úkol pro stádo ovcí – aby spásly louku. Ti  méně hloupí by možná použili synonymum - záchrana. Spasení je záchrana. A dostali by bod.

 Křesťan ale ví, že mezi záchranou a spasením je jeden podstatný rozdíl. Člověk člověka může zachránit, ale nemůže ho spasit. Spasení je něco, co způsobí, že      člověk přeskládá cihličku po cihličce sebe sama. Začne se kolem sebe dívat úplně jinýma očima. Promění se jeho hodnoty, jeho psychika. Upne se ke Kristu, otevře mu své srdce a dá se mu k disposici. Stává se šťastným, jako dítě, které ví, že Otec je nablízku. A to je zázrak.

Bůh vede člověka cestou pravdy a vyučuje ho, nese s ním jeho břímě. Přitom je docela očividné, že spása má dopad na přítomnost, na to, co je teď, ale i na to, co je teprve před námi – na finále lidského já před Bohem.   Apoštol Petr říká: Ač jste Ježíše Krista neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší. Jak říká Petr, cílem víry je spasení duší. Tedy také něco, co přemáhá pomíjivost těla.

 Spása je život, který má smysl a cíl.  Spása je cesta, která vede domů. Spása je v Boží blízkosti. Spása je opakem nicoty.

V žalmu 49,8-9 je psáno: Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.   Ano, pouze Ježíš Kristus a nikdo jiný má spasitelnou moc. Výkupné za spásu lidí je tak velké, že  musel trpět a zemřít na kříži. Jeho zmrtvýchvstání  je zázrak a spasen bude ten, kdo – byť neviděl, uvěří.

Pro mnoho lidí byl a je fakt zmrtvýchvstání něčím, čemu by sice chtěli srdcem věřit, ale  racionální rozum  se brání.  Ve víře ve zmrtvýchvstání se s křesťanstvím rozchází  Judaismus i Islám. Obě tato náboženství znají a respektují Starý zákon, ale Ježíš je pro ně pouze jedním z proroků.  

 My, křesťané, věříme na zázraky. Věříme, že Kristus žije. Nevidíme ho, to je pravda. Stejně tak ale nevidíme vítr, jen ho  cítíme  ve vlasech a na tváři, stejně tak nevidíme zemskou přitažlivost, ale vnímáme její působení… My nevidíme Krista, ale tušíme ho ve svých srdcích. Vnímáme jeho přítomnost. Ten pocit je slovy nesdělitelný. Nevejde se  na letáček, který bychom  hodili lidem do schránky.

Spasení je zázrak, který může docenit jen ten, kdo nejprve docení dar života, dar lásky, dar rozumu, dar světa, dar citů a naděje ,dar víry. Když si člověk uvědomí, jak nesamozřejmě je obdarován, měl by zeptat, co za to, co se od něho očekává.

 Ptá-li se opravdově, uslyší odpověď: miluj mne! Věř mi! Bůh říká člověku, že chce být jeho přítelem.  Přátelství Boží to je zázrak. Znát Boha, hledat  jeho vůli, vědět o něm-  to je spása.  Není to slib, pro který se umírá, je to slib, pro který se žije. Kristus za nás už zaplatil výkupné.  Žijme proto svůj život  jako život draze vykoupený a děkujme za něj.