Vydáváme se na čtyřicetidenní pouť postním obdobím, které je přípravou na Velikonoce. 40 je číslo, s kterým se v Bibli setkáváme opakovaně.40 dní pobýval Ježíš na poušti, aby se připravil na své poslání. 40 dní byl Mojžíš na Sínaji a 40 let izraelský národ putoval do zaslíbené země aby se připravil na přijetí země, kterou Bůh slíbil Abrahámovi.
40 dní trvá doba postní, abychom se připravili na velikonoce. Jak se máme na velikonoce připravit? Co máme udělat? „Roztrhněte svá srdce a ne své šaty.“říká nám přes propast staletí starozákonní prorok Jóel. Izraelité totiž měli ve zvyku roztrhnout si kus šatu, a sypat si prach či popel na hlavu, když byli něčím hluboce zasaženi. Dávali tak ostatním najevo, že se v jejich nitru cosi děje, že prožívají zármutek. Výraz " sypu si popel na hlavu " přežil do dnešních dnů, jako symbolické vyjádření lítosti nad mravním či společenským selháním....Ovšem potrhané šaty už dávno nejsou znakem kajícnosti. „Roztrhněte svá srdce a ne své šaty.…říká nám Jóel. Roztrhněte svá srdce....- cože to máme udělat? Roztrhnout svá srdce? Jak to myslí?
Když prorok říká : „Roztrhněte svá srdce, ne oděv“ –chce tím říci, že příprava, obrácení, nemá být vnější, ale má jít do nitra. Chce tím říci, že je třeba nalézt a odstranit všechno to zlé v nás, to o čem tušíme, že se skrývá v nevětrané zadní komůrce našich srdcí.Nalézt a odstranit - i kdyby to mělo bolet. Roztrhnout své srdce znamená odkrýt sami před sebou skutečný stav našeho nitra a to někdy může opravdu bolet. Ale nebeský Otec se nedá zmýlit zachmuřenou tváří, on vidí, co je skryto a vyzývá nás ústy proroka Joela. „Navraťte se ke mně celým srdcem, roztrhněte svá srdce, ne oděv“
Rovněž evangelium poukazuje na zásadní, vnitřní změnu, a ne na vnější, okázalá gesta, jimiž Židé dávali najevo, že se postí. Oni se obvykle modlili veřejně - na náměstích a nárožích ulic. Oni dokonce, když si pomazali čelo popelem, tak si celou dobu postní neumývali obličej!
K těmto projevům zbožnosti ale Ježíš říká: ne, takhle ne. To je pouhé divadlo pro okolí, které se skutečným půstem nemá nic společného. Pravé a upřímné pokání musí zasáhnout srdce. Je to záležitost vysoce privátní, která je pouze mezi člověkem a Hospodinem. A do tohoto vztahu nemá nikdo co strkat nos. Ani církev. Ani kněz, není - li požádán. „ Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš.“ říká Ježíš.
My někdy vnímáme půst jako dobu polepšování, kdy je kladen důraz především na morálku a mravnost. Polepšení ale není ten nejvhodnější výraz pro vyjádření toho, o co v postní době jde. Nejde totiž jen o nějaké polepšení, oprášení, o kosmetické úpravy našeho života, ale o změnu smýšlení, o obrat, který je naprosto zásadní. „Obraťte se!“ Říká Ježíš. „Obraťte se, změňte své smýšlení!!“ – to znamená zásadní změnu ve vlastním životě. To je výzva Písma, výzva Božího slova pro postní období.
Řekové změnu smýšlení vyjadřovali slovem „metanoia“. Důležité je nejprve změnit smýšlení a teprve potom může následovat změna života.
Židé byli konkrétnější, ti to vyjadřovali pojmem - změna cesty, změna způsobu žití. Hebrejština má pro tento pojem slovo „jašub“: Znamená to zastavit se na cestě, po které jdu, obrátit se, rozhlédnout se, najít správný směr a vydat se tam. Tím směrem, který vede k cíli.
„Jašub“, obraťte se.
Když se díváme po našem světě, okolo sebe, vidíme, že člověk se cítí jako pán světa. Ať už jsou to politici na východě nebo na západě, chovají se jako by měli právo říci - nám patří svět. Člověk se mnohdy cítí na vrcholu moci jako pán, nad kterého není.Svou svobodu chápe jako právo k tomu, dělat si, co chce... a někdy si osobuje i právo nad osudy jiných lidí.
Možná, že i v nás je někde skrytý takový malý, umíněný "světapán" který občas zlobně vykřikuje: Já - já první! A právě jeho, toho malého, paličatého "světapána" v nás , Písmo napomíná : Ztiš se! Zamysli se nad sebou. Nad smyslem svého života ! Uvědom si, že nejsi pánem! Uvědom si že jsi tvorem, závislým na svém Stvořiteli, který jediný je pánem života.
„Jašub“, obraťte se.
Apoštol Pavel napsal do Korintu: „...teď je ta doba příhodná...“ (2 Kor 6,2).Teď je ta vhodná doba, abychom se zastavili a zamysleli nad svým životem, abychom se ztišili, sestoupili do hloubky před Bohem, uvědomili si, kde stojíme a pochopili, kdo je Pán. To je poselstvím první neděle postní a vlastně celého postu: pochopit, uznat a přijmout, že nejsem pán, že nejsem svrchovaný, že jsem závislý. Že i moje svoboda je závislá, že je podrobena normám, kterým nemohu uniknout. Takovýmto vnitřním způsobem, nejen podle vnějšího znamení popelce, máme v této postní době usilovat o to, abychom přijali „směrnici“, pravidla pro život, pro cestu, která vede ke štěstí. Tou směrnicí je evangelium. To je ten hlavní krok: obrácení přímo k evangeliu. Změna života pak bude následovat.
A potom dokážeme ve svém životě odpustit sami sobě. Odpustit svým bližním. Smířit se. Sami se sebou, s druhými lidmi a s Bohem. Dokážeme to, protože spolu s evangeliem přijmeme do svého života i lásku k bližnímu. Potom budeme skutečně o Velikonocích slavit s radostí Kristovo vítězství nad smrtí.
Prosme proto našeho Stvořitele, aby nám dopřál v letošním postním období upřímnost našeho svědomí. amen.
Teď je ta doba příhodná... To jsou krásná slova do modlitby:-). Díky za hezký článek.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.