Druhý příchod Ježíše Krista

28. neděle po svatodušních svátcích je poslední nedělí církevního roku. Příští neděli již zapálíme první svíci na adventním věnci. Adventus, jak víme,  znamená příchod.   Je  přípravou na oslavu Ježíšova narození, tedy  události, která se stala před více než 2000 lety.

Advent  je  zároveň také přípravou na  Kristův druhý a konečný příchod. Je tedy  také očekáváním něčeho, co teprve přijde, něčeho co je neznámé, tajemné. Druhý příchod Ježíše Krista - parusie  - je  křesťanskou nadějí církve a  slavným vyvrcholením evangelia. A podle kazatelského cyklu  je  tématem kázání  dnešní neděle.  

Řecké slovo parusie se původně užívalo pro triumfální vjezd panovníka do města, jenž  podléhalo jeho správě. Křesťanství tento termín převzalo a používá jej pro budoucí slavný příchod Ježíše Krista. Parusii tedy chápeme, jako završení dějin spásy a světa v Bohu. Ježíš Kristus opět přijde - ale tentokrát už nikoli  jako muž bolesti, ale jako vítěz a dobyvatel, který si přichází  pro to, co mu patří.  

My k této budoucí události vzhlížíme s nadějí,  ale také s velkou bázní, protože   Kristův  druhý příchod sebou přinese  i dovršení dějin a definitivní soud nad světem i nad naším životem. Konec světa je v představě mnoha lidí spojen s obrovskou katastrofou. Zdá se, že Bible tyto představy naznačuje, přičemž   otázku - co přesně se stane při druhém Kristově příchodu, nechává otevřenou....A tak nevíme, zda konec světa bude vypadat  jako nukleární válka nebo zda vyhasne  Slunce a  zhroutí se  sluneční soustava.Nicméně  víme, že svět, tak jak ho známe tu nebude navěky. Víme, že konec je nevyhnutelný 

....a  odpočítávání už začalo.   

Starý zákon připravoval vyvolený národ na příchod Spasitele. A Spasitel přišel, tak, jak bylo předpovězeno,  „aby svou obětí sňal náš hřích. Naše spása už začala, ale dovršena bude teprve parusií.Celý Nový zákon žije očekáváním  druhého příchodu našeho Spasitele, Ježíše Krista.   Jemu patří sláva a vláda na věčné věky“ (1 Petr 5,10).  

Druhý, skrytý a neustálý příchod Ježíše Krista začal už jeho Vzkříšením.Ježíš řekl: „Já jsem s vámi až do skonání tohoto věku“ (Mt 28,20). A tento slib stále platí. Pán přichází stále znovu a znovu v Eucharistii. Svátost Jeho  těla a Jeho krve je pojítkem mezi jeho prvním příchodem v těle a druhým příchodem ve slávě. 

Je to přirozené, že my, lidé, máme  z nových a neznámých věcí obavu, a to i přesto, že jsou velikým příslibem. Kdo ví, jaký nárok na nás budou klást? Kdo ví, jak obstojíme?Ale právě do této naší nejistoty zní Boží výzva :  Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“ (Lk 21,28). 

Druhý příchod Krista Soudce je zjevením Boží lásky, protože  Bůh soudí svět z hlediska lásky. Láska  přivádí k spáse všechny, kdo se k ní chtějí nechat přivést.:  Jdu, abych vám připravil místo.  A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.  (J 14, 3) 

Kdy můžeme očekávat příchod Páně?  Mnohá společenství i jednotlivci se pokoušeli toto datum nějak zjistit , ale apoštol  Pavel varoval Soluňany před jakýmkoli vypočítáváním přesného data této osudové události: „Bratři, co se týká doby, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu nebo dokonce se polekat nějakou  prorockou řečí nebo dokonce listem prý od nás poslaným, že byste se domnívali, jako by ten den Páně už měl nastat. Nenechte se žádným způsobem od nikoho oklamat“ (2 Sol 2,1–3).  

Ostatně i Ježíš říká - O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“   a tím vlastně naznačuje,  že Boží pohled na čas je zcela jiný než náš.  

Slova apoštola Pavla  v listu Filipským (Fil 1,21–23) naznačují jiný směr uvažování. Pavel říká:   „Vždyť pro mne život je Kristus a smrt zisk. Avšak kdybych dál tady žil, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc velmi, daleko lepší“  To lze chápat i tak, že pro každého člověka nastane příchod Páně v hodině smrti. Že „parusie“ nastane v hodině naší smrti, kdy se zastaví náš čas.   Pak bude „Bůh  všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). 

Jako neznáme den a hodinu naší smrti, neznáme den a hodinu Druhého příchodu Páně. Proto nás Ježíš vyzývá  k bdělosti, k připravenosti: „Mějte se na pozoru, bděte, protože nevíte, kdy ten čas přijde. Je tomu podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Opustil svůj dům, dal svým služebníkům nad tím plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy pán domu přijde, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nenalezl spící. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ (Mk 13,33‑37). 

Slova Písma jsou plná radostné naděje. Při Kristově parusii přijde tentýž Ježíš Nazaretský, který přišel na tuto zem, žil náš život, byl ukřižován, vzkříšen a vstoupil na nebesa, jak je zachyceno ve Skutcích apoštolských, kap. 1, 11:   „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, vzatý od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe“. 

Nebojme  se tedy vyjít  vstříc i neznámému.  Vnímejme radost Vánoc jako předzvěst radosti budoucí. Srovnejme páteř a zvedněme  hlavu, protože naše  spása se přiblížila. To je výzva,  kterou  evangelium říká církvi a to je výzva, kterou v tomto období církev říká světu.

Tma pomíjí a světlo přichází. 

„Amen, přijď Pane Ježíši!“

(Zj 22,20)