křesťanství

ABRAHAM A IZÁK

19. 11. 2008 23:23
Rubrika: křesťanství

Říká se, že Starému zákonu člověk porozumí teprve tehdy, když je četbou některých pasáží tak otřesen, že začne pochybovat, zda jsou vůbec inspirovány Duchem Božím.  K takovým pasážím patří i příběh Abrahama. Tento příběh dodnes zneklidňuje, šokuje a tvrdě prověřuje naše představy o Bohu. Přesto ho nelze obcházet, odbýt  pouhým konstatováním,  že Abraham na Hospodinův příkaz vzal nůž, vzal  svého syna a šel ......

Vraťme se do doby  1900 let před narozením Krista. Pokusme se poodhrnout závoj staletí a  nahlédnout  do světa starověkého Kenaanu. Co se to tam vlastně tenkrát odehrálo? V Abrahamově době nebyly lidské oběti, zejména oběti prvorozenců ničím výjimečným.  Bible nezakrývá drsné praktiky kmenů, které před více než čtyřmi tisíci lety žily na území dnešní Palestiny  a Starý zákon je čímkoliv, jen ne idealistickým líčením života a poměrů ve starověku. Bible nezná sentimentální cit k dětem a navíc Izák není malé dítě. Může mu být tak 12 – 15 let.  Bůh, který Abrahamovi slíbil,  že z něj učiní   veliký národ, mu teď nařizuje aby tohoto svého syna, syna zaslíbení,  položil na oltář  a obětoval.  Tváří v tvář neslýchanému Božímu požadavku stojí  Abraham před rozhodnutím, které nemá obdoby.  Nejsou tu  žádné zvyklosti, žádná pravidla, žádná přikázání, o která by se mohl opřít…          Musí se   rozhodnout sám – a nikdo, ani Hospodin  - ho za toto rozhodnutí nezbaví odpovědnosti. Nic těžšího Bůh nikdy nikomu nepřikázal….. Abraham se mohl vzepřít, mohl protestovat  a říci Bohu:  Tohle  po mě  přece nemůžeš chtít!  Vždyť  jsi mi dal své slovo, řekl jsi že ze mně vzejde národ!  Způsobil jsi, že Sára porodila syna  - neuvěřitelný dar v našem stáří !  Odpírám  poslušnost tam, kde si protiřečíš ! To, co chceš, je nesmysl... Ale Abraham odpovídá prostě : Tu jsem. Tedy -  jsem k dispozici. Jsem připraven splnit nejhroznější rozkaz,  vyhovět nejpodivnější výzvě,  protože to žádáš Ty,  můj Pane.   

Druhý den časně ráno vychází na podivnou cestu do země Mória. Bere sebou nůž.  Jaké myšlenky se mu honí hlavou?  Možná pochyboval, možná se ptal sám sebe:  Jak může dobrý a milující Bůh po mě chtít,  abych  zabil vlastního syna!  A vím já vůbec jistě,  že to se mnou  mluvil Bůh?   Na Izákovu otázku -  kde je obětní zvíře, však odpovídá - Bůh je opatří.  Lže sobě i svému synovi ?

Abraham je zkoušen. Je zkoušen nad možnou míru.  Jaká důvěra, jaké odevzdání může otce  donutit , aby  sáhnul na život svého syna?  Není to jen  zaslepené jednání fanatika, který ve své  pomatenosti  je schopen zabít své dítě ?  Vždyť kdyby Abrahama  Bůh v posledním okamžiku nezastavil, byl by to udělal !

Abraham je připraven splnit, co Bůh žádá a obětovat syna. Zároveň  ale  spoléhá na to, že Hospodin  splní, co mu slíbil -  že z Izáka  vzejde veliký národ.  Neví sice, jak to Bůh udělá, když  jedno vylučuje druhé, nicméně věří, že Bůh své sliby dodrží, i kdyby to znamenalo, že udělá něco, co je  nemožné.. A tak také  mládencům, kteří je doprovázejí říká: Vrátíme se k Vám.  Doufá a věří, že se vrátí oba. A pak zasahuje Boží posel a místo Izáka  je obětován beránek.  Abraham si uvědomuje,  že  Hospodin  sice žádá celého člověka, ale lidským obětem říká jasné – Ne! 

Bůh  nezkouší pevnost naší  víry pro to, aby se o  nás dozvěděl něco, co by snad nevěděl. To jenom my se domníváme,  že  sami sebe dobře známe a  víme, jak bychom se v té které situaci zachovali. Ale někdy je naše  představa - čeho jsme schopni - v přímém protikladu s tím co pak skutečně uděláme... A to v jak dobrém, tak i  špatném smyslu slova.  Právě ve zkouškách a pokušeních  poznáváme, jak to s naší vírou je.  Bůh nás zkouší – ne pro to, aby zjistil, zač naše víra stojí, to on ví. Ale je třeba, abychom to věděli i my. Nicméně pokud by dnes někdo tvrdil, že mu nějaký hlas přikázal, aby někoho zabil, bylo by to  důvodem  k pochybnostem o jeho psychickém stavu a preventivnímu umístění za mříže blázince. Bůh nám nikdy nepřikáže nic, co by bylo v rozporu s jeho Slovem, které my – na rozdíl od Abrahama- už máme v Písmu  svatém.  Jak říká apoštol Pavel v listu Korinťanům:  Bůh nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ 

 Bůh ví,  co můžeme zvládnout.  Abrahamův  příběh nás vede k zamyšlení  nad tíží lidského života, nad  neopakovatelností každého lidského jedince a jedinečností každé situace. Připomíná nám, že svoboda Bohem darovaná  znamená i nutnost stále znovu volit – rozhodovat se – a nést za svá rozhodnutí odpovědnost.  Ukazuje nám, že nejvyšším vrcholem víry je vydat Bohu i to, co je nám nejdražší  a přesto neztratit důvěru v Jeho  lásku. V příběhu Abrahama můžeme  zahlédnout  Boha,  který  nám uniká právě ve chvíli, kdy si myslíme, že už ho chápeme natolik, že ho  můžeme vměstnat do  svých vlastních představ o  tom, co je dobré a zlé.  Abrahamův  příběh nám říká, že  víra se nedívá na okolnosti, ale  pouze a jenom na Boha.   

Zobrazeno 1572×

Komentáře

Klára Plešingrová

Tak to je fakt nádherné... nad tímto jsem přemýšlela často a nokdy jsme to nevyřešila... a ted už jo DĚKUJU!

Daliluh

Krásné. Snad se mi začíná plnit mé přání:-)?
Během čtení jsem přemýšlel, co bych já udělal, kdyby mi něco takového Bůh přikázal. A o kousek dál jsi vystihla mou hlavní výmluvu - vím já, že to se mnou mluví skutečně Bůh? Ale nakonec jsi mi přece dala odpověď, takže děkuju. Apoštolu Pavlu, Písmu svatému i tobě:-).

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio