Moje cesta do svaté země -část 8.

 10. den - středa 

Po snídani se loučíme s Eilatem. Kufry jsme si sbalili už večer.  Míříme na sever. V plánu je ještě pevnost Masada, a zastavíme se ještě v Jerichu a v Kumránu, jak nám slíbil průvodce, jelikož je to při cestě. Kumrán je archeologická lokalita na  břehu Mrtvého moře, kde  asi ve 2. st. př. Kr. žili Esejci, kněžská skupina, která odmítla soudobý chrámový kult  a vytvořila separované společenství.  V jedné četných z jeskyň nalezl místní pastevec v r. 1947,  proslulé Kumránské svitky.  Jsou to nejstarší ručně psané biblické texty, které jsou dnes uloženy v muzeu v Jeruzalémě. Z vesnice Kumrán toho mnoho nezbylo. Vlastně jen základy domů. Svitky, resp. přesné kopie svitků jsou uloženy ve skleněných vitrínách v muzeu, které je součástí Kumránského areálu.  Vstupné není v ceně zájezdu, takže do muzea nás jde jenom pár.

Staré Jericho je nedaleko odtud. Je ve správě Arabů, což je patrné na první pohled. Péče o cenné archeologické vykopávky se omezuje jenom na vybírání vstupného a prodej upomínkových předmětů.   Turista, který si před návštěvou neobstaral informace sám, má smůlu. My jsme si je obstarali a víme, že archeologové zde odkryli více než  20 po sobě navazujících osad. Ta nejstarší z nich pochází z období kolem roku 9000 př. n. l.  Bývala v   lokalitě Tel es-Sultan =  Sultánův kopec. Jenomže máme smůlu také, protože  téměř všude  chybí označení o co se jedná. A tak se více méně dohadujeme, zda to, co vidíme je část proslulé Neolitické věže, zda právě tyto zbytky hradeb pocházejí  z raněneolitické doby, cca  8000 let př. Kr. Je toto skutečně  nejstarší městská hradba na světě?

Poslední zastávkou našeho putování po svaté zemi je Massada . Podle některých teorií  právě zde tančila Salome na oslavě  Herodových narozenin. Za tanec pro krále si vyžádala hlavu Jana Křtitele. – Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji odnesla své matce. (Matouš 14,11) Bible neuvádí  jméno pevnosti a  neexistuje žádný  historický důkaz, že právě zde se biblický příběh odehrál, nicméně je možné, že právě v těchto místech  strávil Jan Křtitel poslední dny svého života. Horu se strmými stěnami a plochým vrcholem, která se tyčí  na pobřeží Mrtvého moře do výšky 434 m, vidíme už z dálky. Na jejím vrcholu  jsou zbytky pevnosti s hradbami  o délce 1300 m  jejichž  součástí bylo 37 obranných věží.  Bývaly zde dva paláce, kasárna, skladiště, domy pro služebnictvo a  samozřejmě cisterny.Na vrchol se lze dostat pěšky, nebo lanovkou. Navzdory vysoké ceně se všichni rozhodujeme pro lanovku. Ještě před tím, než nastoupíme, jsme pozváni do malého  kina, kde nám v angličtině  promítnou film o historii Masady.  Dozvídáme se, že  za povstání proti Římu, v roce  66 obsadili pevnost pravověrní židé.  Povstání bylo v r. 70 potlačeno, pouze  Masada  ještě 2 roky odolávala. Římané  vybudovali  mohutný násep, po kterém dopravili k hradbám dobývací stroje.  Když ale  pronikli do pevnosti, našli zde jen  960 mrtvých těl.  Pouze  dvě ženy s dětmi se schovaly a mohly vyprávět, co se přihodilo. Tehdy bylo vylosováno 10 mužů, kteří pobili své druhy a pak se zabili navzájem. Raději než otroctví, zvolili smrt.  Hříchu sebevraždy se dopustil jen ten poslední. Díky této události je Massada dodnes symbolem boje Izraele za nezávislost. Izraelští vojáci zde skládají slib. Masada byla identifikována až  roku 1838.  Během archeologického  průzkumu  byly nalezeny i střepy se jmény, které mohly sloužit k poslednímu losování. Pro lepší představu o tvaru a velikosti budov, byly zbytky zdí z části  dostavěny, ale jen natolik, aby byla zachována podoba  zříceniny. Nové zdivo je od původního odděleno zřetelnou černou čarou. Lanovka nás vyváží na vrchol. Naskýtá se nám úžasný pohled na Mrtvé moře a skalnaté pohoří. Z výšky jsou jasně patrné čtvercové  základny, kde tehdy tábořila římská vojska. Vše je vzorně udržované a označené nápisy.  Máme čas jenom asi 2 hodiny. To ovšem není dost na to, abychom si všechno důkladně prohlédli. Masada by si zasloužila celý den....Nedá se nic dělat, musíme zpět do lanovky. Dole nastupujeme do autobusu, který nás odveze na letiště v Tel Avivu.

V tu chvíli už  vím, že se do Izraele  ještě vrátím.  Nebude to  ale s cestovní kanceláří  a nebude to v plné turistické sezóně. Tuto zemi nestačí pouze vidět. Tuto zemi je třeba prožít.