Moje cesta do svaté země -část 5.

sobota 6. den  

Dnes naposledy navštívíme  Jeruzalém.  Po schodech sestupujeme do podzemí. Zde je původní dlažba, nazvaná Litostrotos    (Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata.) Tady Ježíš stál. Právě tady! Naštěstí na tomto místě výjimečně nestojí kostel. Dotýkám se velkých kamenných dlaždic. Jsou ohlazené, lesklé, jako sklo.  

Via Dolorosa (Křížová cesta) vede od Antoniovy pevnosti, od místa, kde Ježíš byl odsouzen Pilátem (=První zastavení) a  stoupá úzkými ulicemi na vrchol Golgoty až k Božímu hrobu.  Míjíme Františkánský klášter, kde jsou 2 kaple - Odsouzení a Bičování, (=Druhé zastavení ) O něco dále  je klášter Sionských sester. Z kláštera přes ulici vede oblouk  Ecce homo. Odtud údajně Pilát Pontský pronesl ke  shromážděným Židům slova - ecce homo ( ejhle, člověk) Vítězný oblouk zde byl ale postaven císařem Hadriánem až o 100 let později. Za ním vidíme  řecko-ortodoxní klášter. Tam, v jeho  sklepení byl Ježíš spolu s  Barabášem uvězněn. Via Dolorosa se spojí s  ulicí El Wad a zahýbá prudce doleva.  (=Třetí zastavení ) Na tomto místě, kde Ježíš poprvé padl pod křížem stojí kaple.  Kostel stojí i na místě Čtvrtého zastavení, kde se Ježíš se setkal s matkou.  Páté zastavení , místo kde Šimon Kyrénský pomáhal Ježíši nést kříž je  kousek dál, tam, kde cesta  začíná stoupat na kalvárii. Šesté zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku. Stojí zde klášter. Blížíme se k bazilice Božího hrobu.   Davy  poutníků se mísí s množstvím arabských pouličních prodavačů . Je nemožné udržet naši skupinu  pohromadě. Obě strany úzké ulice lemují obchůdky s nejrůznějším zbožím, od ručně tkaných koberců a zlatých šperků až po ryby, syrové i pečené. U brány, kterou tehdy končily městské hradby je místo sedmého zastavení – zde Ježíš podruhé padl pod křížem. Nyní zde stojí kaple františkánů. Na zdí řeckého kláštera je křížem označeno místo, kde   Ježíš utěšoval  plačící ženy  - Osmé zastavení.   Deváté zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí. Jsme před chrám Božího hrobu. Místo připomíná malý křížek, na který  poutníci přikládají dlaň. Posledních 5 zastavení je uvnitř Chrámu Božího hrobu.  Desáté  zastavení - Ježíš zbaven šatu, Jedenácté zastavení - Ježíše přibíjejí na kříž, Dvanácté  zastavení - Ježíš na kříži umírá, Třinácté zastavení - Ježíšovo tělo je sňato z kříže,Čtrnácté zastavení - Ježíšovo tělo je  položeno do hrobu. Golgota a Ježíšův hrob – obě tato místa tehdy byla za hradbami Jeruzaléma. V roce 390 byl nad hrobem postaven kostel, který však  v roce 614 vypálili Peršané. Byl znovu opraven  ale o 100 let později byl zle poškozen zemětřesením a v r. 967 opět požárem.   Za pronásledování křesťanů byl prakticky srovnán se zemí. Znovu ho nechal vystavět  byzantský císař Konstantin Monomachus . Křižáci později přistavěli věž a kryptu svaté Heleny.  Vystojíme dlouhou frontu na schodišti, které vede na jakýsi ochoz. Zde můžeme  na okamžik pokleknout  před zdobeným oltářem,  pod nímž je nevelký otvor. Pod ním je skála - Golgota.  Zde byl zasazen Ježíšův kříž.  Snažím se ze všech sil nevnímat to množství lidí. Soustředit se. Uvědomit si, kde jsem, zachytit mystérium tohoto místa a uchovat ho ve svém srdci.  Spíše méně než více  - se mi to daří. K Božímu hrobu se ale vůbec není možné  dostat. Zastavujeme se u plochého, hladkého kamene, kam byl Ježíš položen po sejmutí z kříže. Pokládám dlaň na kámen a zavírám oči. Není ale možné setrvat déle, koncentrovat se na modlitbu. Za mnou stojí fronta.  Vyjdeme ven, a čekáme na ostatní.   Smutně konstatují, že dnešní den byl naplánován špatně.  V prvé řadě – je sobota. Den, kdy je v ulicích Jeruzaléma nejvíce lidí. Je 10 hodin dopoledne, čas, kdy k Chrámu Božího hrobu přichází nejvíce turistů. Je třeba přijít ve všední den, nejlépe brzy po ránu, nebo naopak večer, hodinu před uzavřením.  A nejlépe v lednu….  

Pokračujeme ke Štěpánské  bráně. Nedaleko  je  kostel sv. Anny a  rybník  Bethesda.  Rybník, nebo přesněji nádrž byl zčásti vytesán a částečně vystavěn ve vyschlém korytu potoka. Původně tu bývala pouze  hráz, jenž   zadržovala vodu přitékající do  údolí.  Později byla vystavěna  dvojitá nádrž, ze všech  stran obklopena sloupovím. Neví se  kdo a kdy nádrž  postavil.  Její rozměry byly asi 60 x 80 m a byl 7 m hluboký. Rozdělovala ho 6,5 m široká kamenná hráz, čímž  vznikl menší severní a o něco větší jižní rybník. Druhou nádrž nechal vybudovat koncem  3. st.př.Kr.  velekněz Šimeón. Velekněz Šimeón, syn Oniasův, opravil za svého života dům, za svých dnů opravil chrám. On dal položit základy pro hradby dvojnásob vysoké a navršil val kolem chrámového okrsku. Za jeho dnů byla vykopána vodní nádrž, cisterna rozlehlá jako moře. (Sír 50,3)          V době Ježíšově bylo toto místo známé svými léčivými účinky. - V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých  Byl tam i jeden člověk, nemocný již 38 let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: Chceš být zdráv? Nemocný mu odpověděl: Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam dostanu, jiný mě předejde. Ježíš mu řekl: Vstaň, vezmi své lože a choď! A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. (J 5, 2-9)

Poslední večer v Betlémě strávíme v místní restauraci, která je ve stylu beduínského stanu. Na každém stole je vodní dýmka, nazvaná "šíša"  Popíjíme lehké a sladké  víno. Nutno podotknout, že místní Arabové jsou velmi přátelští.

Zítra budeme vstávat velmi časně. Naším cílem bude Mojžíšova hora.