Moje cesta do svaté země -část 4.

čtvrtek 4. den

Náš průvodce už je fit a jede s námi. Dnes máme celý den na Jeruzalém. Vyjíždíme časně, obloha je bez mráčku a tuším, že bude horko. A tuším správně.   V ulicích Jeruzaléma je těsno. Lidé všech národností  se proplétají mezi auty. Náš průvodce jde v čele a jde velmi rychle – je vidět, že je odpočatý. Jdeme do kopce, slunce pálí a mě pálí na prsou. Musím se zastavit. Nemám totiž tak úplně v pořádku srdce a také nejsem už nejmladší. Moje rodina mě však neopouští , čekají, až se vydýchám. Výprava se naštěstí zasekla v davu a doháníme ji.  Pak zamíříme na  Olivovou horu, kde je hřbitov. Jak symbolické. Mám pocit, že tam zůstanu. 

Na kamenných  hrobech nejsou žádné květiny. Místo nich lidé přinášejí kamínky, které mají připomenout   putování židovského národa po poušti. Nejstarší hroby, tzv. hroby proroků pocházejí z 1-5 stol. Podle židovské, muslimské a křesťanské víry se právě zde odehraje poslední soud. Na úpatí Olivové hory, před hradbami Starého města vidíme  Kostel Všech národů. Zde se Ježíš modlil před tím, než byl zatčen. Olivová hora je také místem  Ježíšova nanebevstoupení. Skutky 1, 7-12 Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;  ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. 

Nedaleko odtud je Getsemanská zahrada. (Getsemany „gat-shemen“ znamená „mlýn na olej“)   Svého času patrně patřila apoštolu Janovi. Rostou zde prastaré olivovníky.  Průvodce tvrdí, že některé z nich pamatují Ježíše, který zde   často pobýval. Připadá mi to neuvěřitelné.  Stromy jsou ovšem za plotem, protože každý turista by chtěl pohladit jejich kůru. Jak by to dopadlo, je vidět na jednom olivovníku, který stojí těsně u plotu, takže lze prostrčit v jednom místě prst a dotknout se toho věkovitého stařečka. V tom místě je kmen jako vyleštěný – v podstatě je tam důlek.  I my jsme prostrčili prst… Tak tady to bylo , tady Jidáš polibkem zradil Ježíše…

Na místě, kde se Ježíš celou noc modlil, je postaven kostel Smrtelné úzkosti Páně. Uvnitř , před oltářem, je skála, na které klečel.  Tehdy jim řekl: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou !" (Matouš 26,38  )  K mé velké lítosti jsme se dovnitř nedostali. Bylo tam příliš mnoho lidí.

 Potemnělým schodištěm sestupujeme  do krypty pod pravoslavným kostelem,  ke hrobu  Panny Marie.  Její tělo tam samozřejmě neleží. Jen socha  ze dřeva a slonoviny. Ve spodní části kopce vidíme  pravoslavný klášter s chrámem. Maří Magdaleny, Má  pozlacenou střechu s klasickými ruskými cibulkami.Na místě,kde se Ježíš setkával s učedníky je – stejně, jako na všech památných místech, postaven kostel.   Interiér je vyzdoben slovy Modlitby Páně  v několika desítkách jazyků, včetně češtiny. Chrám nese název  ( jak jinak) -  Pater Noster. 

Následuje  domluva s průvodcem  - za 2 hodiny se všichni sejdeme o Sionské  brány a pojedeme kousek dál, do Betanie. Procházíme se tržištěm, ochutnáme čerstvou šťávu z granátových jablíček a jakési pečivo, které vypadá lépe, než chutná.  Sedíme na kamenném zábradlí a pozorujeme pestrou směsici lidí, kteří proudí tam a zpět.  Ještě si dopřeji cigaretu a už  je nejvyšší čas jít k Sionské bráně. Nastupujeme do autobusu. Jsme tu všichni? Nejsme. Chybí jedna „singlbába“, ta, co nakonec své místo uvolnila.  Průvodce je ale nemilosrdný. Odjíždíme, ať se dopraví taxíkem do Betléma, je to kousek…Protestuji, ostatní se přidávají. Nicméně autobus se rozjíždí….po chvíli se ale zastaví a průvodcova asistentka se vrací pro „singlbábu“  My jedeme dál.    

Vesnice Betánie, kde žil Lazar s Martou a Marií  je jenom asi  3 km na  východ od Jeruzaléma. Jan 11, 1-44 Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.  To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.. K Lazarovu  hrobu vede úzká chodba dolů pod zem. Chtěla jsem se tam podívat, moc jsem chtěla. Ale nešlo to. Mám sklony ke klaustrofobii. Snad bych to i zvládla, kdyby za mnou nešli další lidé. Ale takto bych se nemohla vrátit, kdyby to nešlo. Netroufla jsem si, a čekala jsem venku.Den je u konce, vracíme se do Betléma. Po večeři nám průvodce oznamuje, že snídaně bude už v 6 hodin. Pojedeme opět na sever, do Galileje. 

 pátek  5. den 

Ráno se nechce vstávat. Jako mátohy se scházíme v restauraci našeho hotelu. Rozesměje mě poznámka jednoho starého pána, který s vážnou tváří říká průvodci: „Já bych prosil, kdyby to jen trošku šlo, abychom zítra mohli vstávat už  ve 4 hodiny….“

Cesta je dlouhá. Já a můj syn si krátíme čas hodnocením účastníků zájezdu. Ukazuje se, že v této záležitosti se výjimečně zcela shodujeme. Zcela konkrétní lidé z našeho autobusu jsou nám velmi sympatičtí. Je to asi tak třetina. Další- asi tak třetina – to jsou ti, co nám sympatičtí nejsou -a to tak, že ani trochu.. O té poslední třetině vůbec nevíme, že tam jsou.  

Blížíme se k Jardenitu.  Je to místo, kde se konají křty ponořením celého těla do Jordánu.  Jordán  má délku 360 km a je nejníže položenou řekou na světě. Směřuje k jihu do Galilejského jezera,  odtud pokračuje  dál, do Mrtvého moře. V tomto úseku  tvoří hranici mezi Izraelem a Jordánskem.  Jordán není  žádný veletok. Vypadá spíše, jako větší potok a voda má zelenou barvu. V těchto místech  patří  pravý břeh Izraeli, levý je součástí Golanských výšin. Na místě je samozřejmě kostel, k vodě vede stezka, která končí několika schody. Nabírám si vodu. Po návratu  budeme mít v našem sboru  křest. Tož tedy – budeme křtít vodou z Jordánu!

Dalším cílem našeho putování je Hora blahoslavenství. Matouš 5, 1-38 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.  Tu otevřel ústa a učil je..Hora blahoslavenství je jen nevelký  kopec nad Galilejským jezerem. Na kopci stojí– jak jinak –kostel. Jeho  osmihranný půdorys symbolizuje osm blahoslavení, kterými začíná Ježíšovo Kázání na hoře.

Tabgha je místo na severovýchodním okraji jezera a je spojeno s Ježíšovým zázrakem  nasycení zástupu rozmnožením chlebů a ryb. Mat.15, 35-38  Ježíš jim řekl: "Kolik máte chlebů?" Odpověděli: "Sedm a několik rybiček."  I nařídil zástupu usednout na zem;  potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.  I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.  Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. potom propustil zástupy, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.

Již ve 4. století zde stál první kostelík.  Současný kostel Rozmnožení chlebů a ryb, byl vystavěn počátkem minulého století.  V základech archeologové nalezli podlahové mozaiky s motivem  koše s chleby a dvěma rybami po jeho stranách.  Kámen, na němž měl Ježíš sedět pří lámání jídla  je pod hlavním oltářem.

Nedaleko odtud ,na břehu jezera , ukrývá černý čedičový kostelík skálu, zvanou Mensa Christi. Zde se Ježíš ukázal se svým učedníkům  po svém vzkříšení. . Zde také  řekl Petrovi: „Pas mé ovce“.

Galilejské jezero (nebo také Genezaretské, Tiberiadské, Kinneretské jezero) je překrásné. Na délku měří  21 km, na šířku 11 km. Je  48 metrů hluboké.  Po mši, kterou otec František sloužil  v zahradě na břehu jezera , se procházíme po břehu. V tomto místě je koupání zakázáno, ale neodolám, zuji boty a alespoň se brouzdám po kolena v chladná a průzračné vodě. V zahradě i na břehu si posbírám spoustu kamínků. Některé z nich určitě slyšely Ježíšovo kázání….

Odjíždíme do Kafarnaum. Toto rybářské městečko bylo  kdysi důležitou obchodní křižovatkou karavan z Orientu. Po dobytí Araby v sedmém století ale  město zaniklo Ve zdejší synagoze Ježíš kázal, zde konal zázraky a zde našel i své první učedníky – Šimona zvaného Petr, Ondřeje, Jakuba a Jana.. Dnešní  Kafarnaum spravují františkáni.  Mezi ruinami starověkých domů, nad  zbytky někdejšího Petrova domu, je postavena příšerná moderní konstrukce ze skla a betonu. Uvnitř je pochopitelně kostel, vprostřed na podlaze jsou  pod sklem vidět  základy Petrova obydlí. 

Na břehu jezera na nás již čeká loď – Je to replika lodi z Ježíšovy doby. Posádku tvoří Arabové, kteří jsou velmi přátelští. K našemu překvapení vytahují na stožár českou vlajku. Plavba po jezeře je úchvatná. Po chvíli spustí reprodukovaná místní hudba, na palubě se tančí…Slunce se pomalu kloní k západu, voda na obzoru se barví do růžova. Po dvou hodinách plavby přirazíme ke břehu. Nastupujeme do autobusu a míříme k Betlému.