Moje cesta do svaté země -část 1.

Do Izraele jsem se chtěla podívat už dávno. Byl to můj sen – chodit po místech, kudy kráčel Ježíš. Vidět na vlastní oči všechna ta místa, o kterých si čtu v Bibli.  Dlouhá léta však tato cesta pro byla mě finančně dostupná asi tak, jako cesta na měsíc…..Šetřila jsem korunku ke korunce, a když už jsem potřebný obnos skoro měla, objevily se problémy a peníze jsem musela použít jinak. Znovu jsem začala střádat a po delší době jsem se přihlásila na zájezd se skupinou křesťanů.

Datum odletu se blížil, ale pak se situace v Izraeli – do té doby jakž takž klidná – opět znovu zkomplikovala. Proč to nepřiznat – bála jsem se o vlastní bezpečnost a zájezd jsem zrušila, resp. odložila, až bude klid. Uběhly další dva roky, než jsem pochopila, že v Izraeli nebude klid nikdy. Pokud si chci svůj sen splnit, nesmím se bát.  Na podzim r. 2007 jsem zakoupila zájezd u jedné z cestovních kanceláří, s datem odletu 3.března 2008

Tak moc jsem se těšila, že jsem „zbláznila“ ještě několik dalších lidí, včetně mého syna,  dcery a jejího přítele.  Můj manžel vzhledem ke své averzi vůči letadlům, zůstal doma.

Tož tedy v neděli 2. března 2008 jsme se všichni před půlnocí sešli na letišti v Praze Ruzyni.  Prošli jsme odbavením a pohovorem s izraelskou bezpečnostní službou a nasedli do letadla společnosti El ALL.. Hlavou se mi honily myšlenky na arabské teroristy a letecká neštěstí.  Kdosi pronesl, že do Izraele se lítá zásadně v noci, aby nebylo tak snadné letadlo sestřelit. To mě fakt uklidnilo…

Nic méně, let byl klidný a za svítání se hluboko pod námi objevilo pobřeží Tel Avivu. Pilot nás něžně posadil na přistávací dráhu. A já jsem si uvědomila, že jsem konečně v Izraeli. Je chladno a fouká studený vítr.

pondělí 1. den

Hotel, ve kterém budeme bydlet se nachází v Betlémě, tedy v zóně obývané Palestinci. Důvod je  zcela prozaický – na místech, kde žijí Arabové, je ubytování i strava levnější. Pravda – je tam také větší nepořádek, méně květin, zato více odpadků. Ale není  to až tak zlé. Hotel je  starší, ale opravený, pokoje zařízené skromně, ale čistě. Samotný Betlém (z hebrejského Bet Lechem, Dům chleba,) je vzdálen 9 kilometrů od Jeruzaléma. Je obehnaný zdí z šedivých panelů, místy plotem s ostnatými dráty. Izraelci dovnitř nesmí. Někteří Palestinci nesmí ven. Ostatní musí mít povolení. Vchod hlídá ozbrojená hlídka  izraelské armády. Jsou to mladí lidé – skoro ještě děti, a jsou mezi nimi i dívky.

Autobus zastavuje, a mezi sedadly prochází dívka se samopalem – docela určitě nabitým. Chce vidět naše pasy. Vše je v pořádku, smíme projet. Bodce uprostřed silnice se sklání na plocho a my vjíždíme do Betléma. Po krátkém odpočinku jdeme na obhlídku města, kde se narodil Ježíš. (Micheáš 5,2: A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných)  Zde má hrob Jákobova manželka Ráchel, která zemřela při porodu Benjamína. (Genesis 35, 19: Ráchel umřela a byla pohřbena u cesty do Efraty,což je Betlém. Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup, a to je  památník Ráchelina hrobu až dodnes.)  Zde se odehrál i příběh Rút, popsaný v Bibli.  A někde poblíž se narodil i král David.  (Jan 7,42: Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z Betléma, odkud byl David?) Východně odtud je "Pastýřské pole", na němž se pasáčkové dozvěděli o Ježíšově narození. Jakmile se ocitneme v ulicích, obklopí nás houf snědých „arabátek“. Nabízejí různé cetky, pohlednice, korálky a opakují stále dokola: one dolar, one dolar…Není radno se zastavovat. Míjíme pouliční stánky s ovocem, suvenýry a  orientálními cukrovinkami a konečně stojíme před Chrámem narození Páně. Dovnitř vede jen nízký a úzký vchod, tzv.  Brána pokory. Každý, kdo chce vstoupit,  musí sklonit hlavu. Nejde však o to,  donutit návštěvníky, aby se poklonili.. Důvod je  mnohem prozaičtější –  nízký vchod bránil beduínům vjet  na koni až do místnosti, jak byli zvyklí. Chrám  mázvláštní, mystickou atmosféru.  Čtyři řady vysokých sloupů s korintskými hlavicemi dělí kostel na pět lodí. Podlaha je tvořena mozaikou, dřevěný strop nad ní je osvětlený. Ten chrám, který zde kdysi stával  byl  v r. 529 zničen. Obnoven byl až za císaře Justiniána. V r. 1834 byl  silně poškozen zemětřesením a roku  1869 vyhořel. Tehdy byla zničena i původní výzdoba Jeskyně narození. Tato  nevelká jeskyně je z velké části obložená mramorem. Před oltářem s pozůstatky mozaiky z 12. století,  je  apsidový výklenek, kde je  v zemi zasazena stříbrná hvězda. To je  místo, kde se Ježíš narodil. Klekám na kolena a pokládám dlaň na hvězdu. Tak tady to bylo… Je to zvláštní, velmi zvláštní  pocit.  Hvězda je označena latinským nápisem „Hic de Virgine Maria Iesus Christus natus est  (zde se Panně Marii narodil Ježíš Kristus)  Protože jsme všichni hodně unavení, jdeme brzy spát. Nazítří musíme časně  vstávat,  autobus vyjíždí na naši první trasu  už v 7 hodin.

PRO  DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ  KLIKNĚTE NAHOŘE VPRAVO NA   "TOŽ TAK "     :-)