provokativní slova proroka Izajáše

Iz. 6, 9-13 : Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte. Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven."

To jsou tvrdá slova. Tento text patří k nejobtížnějším místům v Bibli a působil problém vykladačům  již v počátcích křesťanství. Radikální příkaz, který vyslovuje Hospodin prostřednictvím proroka Izajáše rovněž  zaznamenala evangelia a cituje je i apoštol Pavel.

Staré aramejské překlady – targůmy, které vznikaly přibližně v téže  době,  zacházely s textem opatrněji. Autor zachoval imperativ, ale přesto se i v tomto  podání  zatvrzení lidu jeví, jako Hospodinův trest za vzdor: Slyší, ano slyší, ale nechápou, a vidí, ano vidí, ale nepoznávají.    Obal srdce tohoto lidu tukem! Zacpi mu uši! A zalep mu oči! Aby svýma očima neviděli, svýma ušima neslyšeli a svým srdcem nechápali a neobrátili se a aby jim nebylo odpuštěno.

Ale z původního hebrejského textu, (ze kterého vycházejí protestantské církve a rovněž Ekumenický překlad Bible)  vyplývá, že  Bůh sám je tím, kdo prostřednictvím svého proroka dává příkaz k  zatvrzení:  Poslouchejte, jen poslouchejte a nechápejte!  Dívejte se, jen se dívejte a nepoznávejte!Obal srdce tohoto lidu tukem! Zacpi mu uši! A zalep mu oči! Aby svýma očima neviděl, svýma ušima neslyšel a jeho srdce nepochopilo. Aby se neobrátil a nenašel pro sebe uzdravení.

Zdá se,  že  sám  Hospodin stojí v cestě lidem, kteří by chtěli a mohli vidět, slyšet,  chápat,  a následně  konat to,co je správné.   

Synoptická evangelia  zmiňují Iz, 6, 9-10  v souvislosti s podobenstvím o rozsévači, v části,  kde  Ježíš vysvětluje učedníkům důvod mluvení v podobenstvích. Tato  stopa tedy  vede od Izajáše až k Janovi, který také  vidí Hospodina jako toho, kdo Židy před pašijovými událostmi sám zatvrdil: Proto nemohli věřit, neboť Izajáš také řekl: Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.

 Stojíme tu před hádankou Božích cest… Jak máme chápat tento text? Vždyť na mnoha místech v Písmu čteme, že  Bůh   nezatvrzuje spravedlivé, neodmítá ty, kteří ho upřímně hledají ! 

Lidé, jimž Hospodin zalepil oči a uši, a zatvrdil srdce – aby nepochopili a nebyli uzdraveni,  byli Židé, kteří vydali k zabití Krista.  Byli vně – nepatřili k těm, kteří chodili s Ježíšem a tak jim nebylo dáno pochopit jeho učení, sdělované v podobenstvích.  Bůh dopustil, aby byli zaslepeni nenávistí ,aby neviděli jeho rány, aby byli zfanatizovaní davovým šílenstvím a neslyšeli jeho slova. Aby byli přesvědčeni, že oni jsou majiteli pravdy a v této zatvrzelosti měli zůstat. Měli v ní zůstat  nejen pro to, aby se mohlo naplnit  to, co bylo předpovězeno… 

Kdyby býval Bůh dovolil, aby paprsek soucitu na chvíli osvětlil  temná zákoutí jejich duší – možná, že by viděli  Ježíšovo utrpení a možná, že by slyšeli jeho slova… a možná, že by se nakonec i slitovali a řekli – to už je příliš, nechejme  ho být….  Ale pak by to, co dřímalo  v hloubi jejich nitra, co se krčilo v zatuchlém a skrytém koutku jejich mysli, zůstalo nadále skryté  - i jim samotným. Především jim samotným. Oni by se totiž ani nepokusili o nápravu,  pokud  by se  navenek zdálo být  všechno v pořádku. Hřích má totiž tu vlastnost, že - stejně  jako plíseň - vyrůstá  skrytě, a čím hlouběji je zakořeněn, tím menší má jeho oběť podezření. Paprsek soucitu, který by Bůh nechal proniknout k jejich srdcím  by tak byl jen utišujícím prostředkem – nikoli lékem.  

Jestliže Bůh zalepí oči a uši a zatvrdí  srdce, je to pro to, aby se lidské „Já“  infikované hříchem,  zjevně projevilo. Aby  ta ospalá a zahnívající zbožnost, která se tak ráda přidává k většině, k moci a síle,  procitla a pohlédla na hořké ovoce svých činů. Aby byla stanovena diagnóza a bylo započato s léčbou.

Kdo je dobrý a kdo je zlý? Umíme to posoudit? Je dobrým ten, kdo prozatím neměl odvahu, nebo příležitost projevit své špatné sklony?         Je zlým ten,  kdo spáchal cosi pod vlivem neblahých okolností?  My to nevíme!  Jenom Bůh zná naše nitro.